Muž tvoří a vychovává svět. Muže však vychovává žena. (Miguel De Cervantes Saavedra)
známka blogu: 1.35
počet hlasů: 17
flegmatik[z]bloguje.cz
Kdysi jsem tu psal o vlajkách na autech, čumících ze zadních okýnek... A koukám, že i letos tenhle vrchol absolutního nevkusu opět pár lidí předvádí. Plus novinka – české vlajky nalepené na vnějších zrcátkách! Kýčovina jako Brno.
Tak toto je ale materiál!
Zdravím!
Po asi deseti letech opět nějaký pravidelně nepravidelný příspěvek na blog. Tentokrát jen o tom, jak jsem na svátek všech Honzů (24.6.2010) jel projet s tím, že najedu minimálně 150 km. Pravda, převýšení jsem neplánoval veliké, nicméně po delší době jsem zatoužil mít na tachometru trojcifernou číslovku. A protože jsem vstal docela pozdě, tak nebyl čas koukat kudy kam, prostě jsem vyjel s měl jsem jen vybraný cíl. Občas bloudil, ale jen kousíčky, zastavoval, čuměl do telefonu na mapu, sledoval tahy ptáků a Gripenů na nebesích, proudění vody a flašek v řekách, šumění větru v korunách stromů a podle toho všeho jsem do cíle dorazil. Prvních 90 km po 3:45 hodinách za mnou, pohoda. Něco k jídlu, pivo atd. Času dost. Po hodině a půl se zvedám, nasedám na kolo a posilněn vyrážím zpátky. Nějakých 6 hodin do tmy. Po chvíli jízdy každý maličký kopeček začíná být otravný a o protivětru ani nemluvě.
120 km – kurňa, co jsem si to vymyslel?! Udržuju stěží rychlost nad 20 km/h. Nicméně občas i někoho i tam předjíždím. Nové sedlo (koupenou předchozí den) křtím ohněm – a zatím v pohodě. Super. Nebaví mě držet řidítka, jedu často bez držení, s rukama překříženýma na hrudi, narovnávám záda. Uff... Doprčic, čas ubývá, já jsem ještě tak daleko. Dojídám poslední jídlo. Občas projíždím kolem hospod. Ne, tady zastavovat nebudu, až někde blíž... Sakra, už fakt něco potřebuju něco k jídlu. 150 km. Jedu do doporučené restaurace, sedám v rohu zahrádky na prdel, dávám si nějaké červené krušovické pivo, ať proceděnou krev navrátím do těla zpět. Něco k jídlu. Najednou před talíř dosedl malý ptáček, kouká na mě takhle zblízka. Setrvává. Dojídám, dávám talíř na stranu, snad si tam klovne. A nic, odlétá... Asi mu to nevonělo. Odjíždím, na terén nemám náladu. Jedu už jen po silnici. 25 km domů. To mi trvá přes hodinu a půl! Uff, peklo. Ha, blížím se k domovu, 184 km. Potkávám kamaráda. Ten mě jen povzbudí v mé myšlence zarovnat počet kilometrů na 200.
Už se pomalu stmívá, ale nějaký ty blikátka mám, jedu kolem domu, jedu dál. Ještě najet 15 km. Najíždím mimo město kousek do terénu, do kopce, po silnici... Vracím se zpět. K domu už jen 300 m a já mám jen 199 km. Objíždím ještě kolečko, ulici... A prd. Jsem u domu, 200.07 km. (doba jízdy 9:15 hod.) Úžasné. Flegmatik to zvládnul. Člověk toho vydrží hodně.
P.S. Štve mě, že jsem nedal alespoň 211 km, aby to vydalo alespoň kilometrově na nejdelší a nejtěžší MTB maraton v Evropě, Salzkammergut Trophy, kde mají ovšem převýšení přes 7 km.
P.S. Další meta: 250 km – potřeba vstávat dříve ;-)
...že jen poloviční blázen! :-) (reakce na komentář) 
I v zimě se dá jezdit :-)
...nevím co k tomu říct, ale líbí se mi to :-) Hlavně ta čistá voda.
Když tak sleduji počínání různých nevládních sdružení, ale hlavně krajských či státních institucí, tak si říkám, zda něco není špatně. Konkrétně mi jde o absurdní rozhodování a využívání dotací z EU. Když tak člověk jezdí po vesnicích nebo s lidmi rozmlouvá, tak velmi často zpozoruje spousta problémů k řešení. Stále ještě existují vesnice, kde nemají vodovod, jinde zase kanalizaci, silnice jsou rozbité, v některých dopravně zatížených vesnicích chybí chodník (pomineme-li fakt, že historicky chodník ve vesnicích nebyl potřeba, ale doba je krapet jiná), chybí jim často nějaké slušné dopravní spojení. Problémů je dosti. Když vidím malou vesničku, kde lidi musí chodit pro vodu k jedné studni, tak je mi z toho dost smutno. Problém jsou však peníze, kdy nikdo není ochoten investici zafinancovat. Na druhou stranu existuje spousta možností, jak získat peníze a dokonce relativně uskutečnit akce typu asfaltová cyklostezka za obcí, někde v lese... A že těch milionů na stavbu přiblbých stezek je. Celkem stupidně rozdělené priority krajských nebo regionálních rozhodnutí. Vesnice bez infrastruktury nového obyvatele těžko přitáhne (kdo z vás by se stěhoval někam, kde není voda, silnice z 50. let a elektřina každou chvíli nejde?). Ovšem trend stavění cyklostezek, jakožto trend pro rekreační využití území, je zrovna pro ty lidi bez běžně dostupných komodit, hodně k ničemu. A dalším, tedy už třetím rubem mince je (paradox), že naopak stezky ve městech, kde naopak opodstatnění mají, zoufale chybí. Asfalt, který se rozlije kdesi v polích nebo lesích pak chybí na to, aby se vytvořil metrový pruh po každé straně silnice. Bohužel, i přes to, že se spousta silnice rekonstruuje, málokdy se do rekonstrukce vezme rozšíření o pruh pro cyklisty. Pak ovšem si nemůžeme stěžovat, že cyklisti jezdí po chodníku, protože po té auty zaplněné silnici se jim nechce. A také to je často faktorem, jenž dost lidí od použití kola ve městě odradí. Mezi politiky stále převládá názor, že cyklistika je jen rekreační či sportovní, ovšem jako taková může plnit i dopravní funkci a na to se hodně zapomíná.
Tož to jen malý postřeh ke smutnému trendu posledních několika let.
Titulek trochu zní jako Knight Rider, ale možná jsem si tak i připadal :-) Aneb Flegmoušek místo toho, aby dělal zase něco užitečného, tak se projížděl po nočních lesích, polích a silnicích. Potkal spoustu zvířat, lidí, věcí a to o tom si budem povídat přeci. A kdy? No zase příště. Teď vypněte prosím počítač, ať nebolí vás "hlova".
Fotit v noci není sranda, ale v malém rozlišení to vypadá slušně. Na prvním snímku si všimněte několika křížků – úplně jak v Blair Witch
Protože nikde na webu jsem nenašel aktualizovaný kompletní seznam vrstev geoportálu Cenia (http://geoportal.cenia.cz), tak jsem si ho musel udělat sám. Proč vlastně? Protože sem nějak nepřišel na způsob, jak do freeware GISů vložit WMS GIS server Cenia tak, aby se celý rozbalil a ukázaly se hned všechny vrstvy. Je třeba každý odkaz na stažení vrstvy manuálně zadávat. Více dále.
Velmi mě potěšilo, že v Británii se jen tak reklamou nenechají oblbnout a příslušné úřady dokáží i reagovat: přišlo se na to, že ten i u nás hojně inzerovaný Actimel není pro tělo nikterak přínosný. Což jsem si osobně myslel už od počátku jeho výroby. Přesto jsem v krámech vídaval dost lidí, jak kupují plastové lahvičky (á 100 ml). Takové malé drahé placebo a ještě podpořené reklamou o potřebě každodenního pití (jinak by člověk zhynul na zašlou imunitu, podobně jako exministr financí Ivo Svoboda, jenž ji ztratil a skončil v lochu)... Když jsem teď koukal na stránky tohoto výrobku, tak dobré je tvrzení dole, že "příznivé účinky byly potvrzeny LF UK v Plzni, 2006" – slovo příznivé je vlastně jc? Příznivé účinky může fakulta potvrdit i u brambor, kuřete, řízku, banánu, okurky, rejže, sejra, regulérního JOGURTU a vůbec skoro všeho normálního jídla, protože to všechno se stejně na posilování té imunity podílí ve největší míře (ve smyslu, že člověk nezkolabuje v důsledku hladu ;) ale samozřejmě i té imunity, tak ja je většinou lidí chápána... Takže opět pozor na reklamní cinty.
Odkazy na článek: Daily Telegraph x iDnes.cz
